Jaká nedorozumění vás mohou potkat při výcviku psa?
Psi a lidé jsou si v mnoha ohledech velmi podobní – často proto tvoří harmonický tým. Přesto může dojít k různým nedorozuměním, která způsobí, že vše nemusí jít úplně podle plánu. Pamatujte, že chlupáči nepochází z jiné planety. Přesto často cítí věci jinak a také mluví jiným jazykem než lidé. Prozradíme vám, jaká jsou nejčastější nedorozumění při základním výcviku psa.
Řeč těla – ukažte, co chcete!
Psi jsou mnohem citlivější na řeč lidského těla, než si mnozí majitelé uvědomují. Chlupáči obecně věnují mnohem větší pozornost tomu, co děláme, než tomu, co říkáme. A vždy bývá problematické, když se tyto dvě činnosti – řeč těla a mluvení – neshodují. Při výcviku poslušnosti psa proto často vznikají nedorozumění.
Typický příklad: Zavoláte na svého psa přátelským hlasem. A abyste ho povzbudili k rychlejšímu příchodu, skloníte se k němu, natáhnete ruce a podíváte se mu do očí. Pes se k vám rozběhne, ale pak se odvrátí, zastaví nebo začne čenichat. Sami určitě uznáte, že to tedy není ideální příklad, jak naučit psa přivolání.
Co se stalo? Váš hlas byl vyzývavý, ale vaše tělo a oči říkaly: „Drž se dál“. Psí řeč těla je mnohem důležitější, než si myslíme. Mazlíčci spolu totiž tímto způsobem komunikují mnohem více než my lidé – my to děláme spíše nevědomě. Postavit se čelem k psovi, naklonit se dopředu a upřít na něj pohled – to pro něj znamená hrozbu. Lepší je stát bokem a rovně (můžete se i přikrčit) a mírně odvrátit pohled. Tímto způsobem tělo říká „Pojď sem“. V mnoha situacích se nevědomky dostáváme do výhružného postoje: nasazování a sundávání postroje, sušení psa, zvedání mazlíčka do auta a podobně. Někteří psi tyto situace snášejí a mají s tím menší problém. Jiní psi začnou v takových chvílích dříve nebo později reagovat vyhýbavým chováním a stresem. Měli byste proto sami dávat pozor na postoje, které mazlíčkům nemusí připadat přátelské. Zkuste tedy začít právě tady. Drobnými změnami tak můžete psovi vzájemnou komunikaci ulehčit.
Je to nejasné. Co přesně ode mě chcete?
Jedno z nejčastějších nedorozumění při pozitivní výchově psa vyplývá z toho, že majitelé ne vždy přesně vědí, co od svého psa chtějí. Nemají v hlavě jasnou představu o tom, jak přesně chtějí, aby se jejich pes choval, když dají určitý povel. Je jasné, že „sedni“ znamená „polož zadek na zem“. Na tom se obvykle shodnou všichni. Na druhou stranu – jak dlouho má pes sedět, už často tak jasné není, nebo na tom páníčci dostatečně netrvají.
Možná vám totiž ve většině případů stačí, když si pes na váš povel krátce sedne. A je pro vás v pořádku, když se zase sám zvedne – například jakmile ho uvážete na vodítko . Jindy ale stojíte na přechodu na červené a chcete, aby si váš pes sedl a zůstal tak, dokud mu nedovolíte znovu vstát a pokračovat dál. Ve chvíli, kdy se váš pes po dvou sekundách opět zvedne a chce jít dál, opravíte ho. Váš mazlíček ale nedokáže rozlišit, kdy je pro něj (zdánlivě) v pořádku sednutí přerušit a kdy za to bude pokárán. Nerozezná, kdy „sedni“ znamená „sedni si na dvě vteřiny“ a kdy „sedni, dokud neřeknu jinak“. Proto si u každého povelu, který chcete trénovat, rozmyslete, jak přesně by měl vypadat. A to ať už přemýšlíte, jak naučit psa „sedni“, nebo chcete trénovat zajímavý trik.
Odpovězte na tři jednoduché otázky:
- Co chcete, aby váš pes dělal? Např. položil zadek na podlahu.
- Kdy to má váš pes udělat? Např. když řeknete „sedni“.
- Jak dlouho by to váš pes měl dělat? Např. dokud neřeknete „pokračuj“, nebo nedáte jiný signál.
Jakmile si stanovíte cíl, držte se ho a buďte důslední. To platí při výchově psa od štěněte (i pozdějšího věku) vždy. Díky tomu bude mít pes v povelech jasno. A vy se vyhnete zbytečnému stresu.
Mnoho podnětů – tady a teď
Mnoho majitelů si myslí, že pes už umí určitý povel, když ho několikrát úspěšně předvedl bez většího rozptýlení. Například když pes perfektně sedí v kuchyni, předpokládáte, že zkrátka umí sedět, a to vždy a všude. Pokud si v určité situaci nesedne, často si to interpretujeme jako odmítání povelu. Nebo si myslíme, že je pes tvrdohlavý. Bohužel to často není tak jednoduché. Psi se učí neuvěřitelně kontextuálně – to znamená, že do svého učení zahrnuje i prostředí, přítomné lidi a tak dále. Povel „sedni“ v kuchyni je pro psa proto úplně jiný než „sedni“ na zahradě.
Pokud pes pochopil „sedni“ v kuchyni, je pro něj podnětem – kromě majitele a jeho slovního povelu – mimo jiné i šumící myčka na nádobí. Jak má pes vědět, že myčka na nádobí je pro povel „sedni“ naprosto nepodstatná, když byla při nácviku povelu vždy přítomna? Ve chvíli, kdy požadujete tento povel na zahradě, myčka najednou chybí a s ní i podnět, který se pes doposud naučil. Psi si tedy musí odfiltrovat, co je pro povel opravdu relevantní, a to prostřednictvím mnoha opakování na různých místech.
Tréninkové pamlsky:
Rozptýlení. Mnoho podnětů, všechno rychle
Dalším faktorem nedorozumění při výcviku psů je rozptylování. Rozptylujících prvků je pro psy nespočet. Často se ale stává, že majitelé tyto rušivé vlivy podceňují a od psa vyžadují chování, které zatím nedokáže provést.
Jednotlivé kroky učení pak páníčci přeskakují. V důsledku toho se pes dostává do stresu, a proto se může chovat i nezvykle. Může dojít například k tomu, že pes skáče a kouše vodítko a podobně. Chlupáči se musí postupně naučit plnit signály i ve chvílích, kdy jsou rozptýlení. Důležité je trénovat od nejsnadnějších situací k těm nejobtížnějším. Představte si, že byste po základech aritmetiky měli hned začít řešit funkcionální rovnice. Taky by vám to asi dělalo problémy.
Abyste mohli cvičit postupně, je nejlepším způsobem si všechny možné rušivé prvky pro psa sepsat. Lidské jídlo či psí krmivo, hračky, lidé, zvířata, pachy a tak dále. Tato rozptýlení poté seřaďte – od nejlehčích rozptylujících prvků úplně dole až po ty nejobtížnější na vrchu seznamu. Pak začněte trénovat odspodu nahoru. Na vyšší stupeň vždy přejděte pouze tehdy, když předchozí krok bude čtyřnohý parťák dokonale zvládat. Tímto způsobem se pes vždy naučí plnit vaše povely. A vy tak můžete trénovat bez různých nedorozumění, přehnaných požadavků i stresu.
V naší nabídce najdete různé druhy příslušenství i šikovné pomůcky pro výcvik psa , jako jsou pamlskovníky, clickery nebo píšťalky.
Autorka článku: Kristina Ziemer-Falke
Kristina Ziemer-Falke je certifikovanou trenérkou psů a poradkyní v oblasti chování z Veterinární komory Šlesvicka-Holštýnska a Messerliho výzkumného institutu Univerzity veterinární medicíny ve Vídni. Má také mnoho dalších kvalifikací a specializací a je členkou výběrové komise Dolnosaské veterinární komory pro certifikaci trenérů psů.
Spolu se svým manželem Jörgem Ziemerem založila výcvikové středisko Ziemer & Falke, kde již mnoho let s velkým srdcem, nadšením a kompetencí školí psy po celém Německu a nabízí mnoho dalších výcvikových kurzů. Mnozí Kristinu znají také jako úspěšnou autorku odborných knih pro cvičitele a majitele psů a z článků v populárních psích časopisech.
