Jak kontrolovat impulzivní chování u psa?
Kontrola impulzů je hojně diskutované téma, které hraje velmi důležitou roli jak u nás, tak psů. Prozradíme vám nejdůležitější fakta a informace o tom, jak můžete řešit impulzivní chování u mazlíčků. Sepsali jsme pro vás také pár tipů, jak se s problematickým psím chováním vypořádat.
Kontrola impulzivního chování – co to vlastně je?
Pokud si toto slovní spojení rozebereme dopodrobna, můžeme v něm rozklíčovat dva základní pojmy – impulz a kontrola. Slovo impulz známe už ze školy. Ať už máme na mysli hodiny fyziky nebo latiny, toto slovo se objevuje v mnoha souvislostech. Používáme ho také v každodenním životě. Často totiž říkáme, že například pes reaguje impulzivně. Tím mnohdy myslíme zbrkle až neopatrně, tedy bez přemýšlení o následcích. S impulzivitou si spojujeme určitý vnitřní pud.
Přidáme-li nyní slovo kontrola, spojujeme si ho se smyslem pro dohled či pravidla. Kontrola impulzů u psů je tedy dohled nad vnitřním pudem.
Žádná kontrola impulzů u psů = nekontrolované jednání
Víme, že všechny živé bytosti řídí své jednání pomocí rovnováhy pudů a zábran. To znamená, že proti pudům stojí různé zábrany. Pokud živá bytost nedokáže proti pudům postavit odpovídající zábrany, není možné pudy ovládat a vzniká nekontrolované, impulzivní jednání.
O kontrole pudů se často hovoří zejména při výcviku psů. V každodenním životě působí na naše čtyřnohé přátele různé podněty, a to pravidelně a ve velké míře. Z různých důvodů chceme, aby se náš pes choval co nejklidněji, uvolněně a nenápadně. Ať už stojí tváří v tvář jakémukoliv podnětu. Při výcviku se pes snaží v určitých situacích zdržet se nechtěného chování či jednání a vyčkat. Pomocí různých technik se učí alternativnímu chování a tomu, jak by měl v příslušné situaci jednat.
Jaké faktory ovlivňují impulzivní chování?
Aby bylo možné určit poruchu impulzivního chování, je zapotřebí přesný postup a anamnéza. Příčiny mohou být různorodé a ne vždy jsou na první pohled zřejmé. Jedno je však jasné: poruchy chování souvisejí se změnami v centrálním nervovém systému. Tyto změny mohou být vrozené, ale mohou být také formovány různými vlivy. Je proto nutné se vždy podrobně zaměřit na konkrétního psa, jeho život, vývoj i zkušenosti.
Impulzivní charakter psa
Pokud pes vykazuje impulzivní chování, nemusí to nutně znamenat nemoc. Stejně jako u nás lidí může být dominantní chování povahovým rysem. Koneckonců každý pes má individuální osobnost. Někteří chlupáči mohou mít dominantnější povahu a mohou být k takovému jednání mnohem náchylnější než jiní psi nebo další plemena psů.
Svou roli hrají také genetické dispozice a působení vlivů na děloze na jeho metabolismus. Zejména ten je důležitým aspektem ve vývoji psa. Metabolismus psa se totiž vytváří již v děloze. Pokud je fena ve velkém stresu, její metabolismus se tomu přizpůsobuje. Ještě nenarozená štěňata jsou tak ovlivněna i fenou. V důsledku toho se u nich po narození také projeví silný sklon ke stresovému chování.
Dispozice
Období po narození je pro vývoj psa také velmi rozhodující. Různé vlivy mohou ovlivnit hormonální systém zvířete, zejména v prvních týdnech. Patří k nim především psí nemoci a infekce, dlouhodobý stres nebo dokonce traumatické zážitky. Některé aspekty mohou mít za následek také sníženou imunitu u psa.
Doba, kterou štěně stráví u chovatele, je pro jeho život opravdu zásadní. Má vliv na zdravý vývoj zvířete.
Výchova psa
Důležitou roli hraje také samotný chov. My lidé chceme psy stále více upravovat, abychom je mohli vést k požadovanému chování nebo určitému vzhledu. Genetika je však velmi rozsáhlý obor a je třeba pamatovat na to, že určité jednání může mít nepředvídatelné důsledky. Jakékoliv změny tak mohou vést i ke zdravotním problémům. K celé genetice a šlechtění plemen psů by se proto mělo přistupovat s rozmyslem.
Nemoci
Impulzivní chování psa může mít samozřejmě i organické příčiny. Kromě neustálé bolesti mohou k bouřlivým reakcím zvířete vést i chronická onemocnění, například štítné žlázy. Koneckonců takové události mají velmi silný vliv na metabolismus organismu. Kromě toho mohou některé psí nemoci, jako je psinka, vzteklina nebo dokonce borelióza, vést ke změnám chování – a tím vyvolat poruchy chování.
Vztah člověka a psa
V neposlední řadě hraje v této problematice rozhodující roli také to, kdo je majitelem psa. Pokud má chlupáč sklony k impulzivnímu chování, musí páníček při jeho výchově a výcviku zohlednit individuální potřeby. A kdy začít s výcvikem psa? Co nejdříve. Jen tak lze minimalizovat riziko budoucího problémového chování.
Tréninkové pamlsky:
Co dělat, když má pes poruchu impulzivního chování?
Pokud byla vašemu psovi diagnostikována porucha kontroly impulzů, požádejte o radu odborníka. Ten vám poradí, jak můžete porozumět chování vašeho mazlíčka a dalším souvislostem. Díky tomu budete s těmito problémy umět lépe pracovat v každodenním životě.
Mnohé projevy chování lze vhodným výcvikem usměrnit a lépe zvládnout. Často stačí udělat jen malé změny, díky kterým bude váš každodenní život klidnější a strukturovanější. Určitá struktura či řád vnáší do každodenního života důslednost, a tím pádem i více klidu.
Co dělat, když pes nedokáže kontrolovat impulzy?
Pokud pes neumí kontrolovat své chování, existuje hned několik způsobů a přístupů, jak můžete s mazlíčkem pracovat. I malé změny v každodenním životě vám mohou pomoci k tomu, abyste psa naučili většímu klidu a soustředění.
Trénink je důležitý
V závislosti na konkrétním chování psa vás výchova může stát spoustu energie. Někdy může celý proces navíc ovlivnit i vaši mysl. Pravdou však je, že každý pes je individuální. Má své osobní vlastnosti, zkušenosti a genetické predispozice. Je proto důležité, abyste svého psa i v takových těžkých chvílích přijali a viděli na něm to pozitivní. Psi zpestřují náš každodenní život a dělají ho vzrušujícím. Pokud vás v této době negativně ovlivňuje vaše nálada či postoj, zkuste si vzpomenout na pozitivní stránky vašeho psa. To vám může pomoci vložit veškerou energii do společného výcviku.
Učení by mělo být zábavou pro vás oba. Při výcviku chlupáče odměňujte pamlsky, které má rád. Kromě toho vám může pomoci také pochvalné slovo, které psa utvrdí, že se v konkrétní situaci zachoval správně. Můžete také použít clicker. Pokud je však váš mazlíček příliš vzrušený, je lepší clicker nepoužívat a místo toho použít právě slovní pochvalu.
Chcete, aby pes přestal s určitým chováním? Při hledání metody výcviku vezměte v úvahu osobnost psa. Mazlíček by se měl časem naučit tolerovat určitou míru stresu a frustrace. Je však důležité, abyste to nepřehnali. Pokud váš mazlíček nedokáže kontrolovat impulzy, mohou tvrdé a nesprávné tresty způsobit akorát ještě větší stres.
Jak nalézt správnou aktivitu?
Důležitou součástí výcviku psů s nedostatečnou kontrolou impulzů je jejich správné a smysluplné zaměstnání. Tito psi jsou obvykle velmi aktivní a nesprávně zvolené aktivity je mohou ještě více popostrčit. Neklidný pes je často mylně vnímán jako znuděný nebo ten, který nemá dostatečné množství aktivity. Kognitivní a fyzické cvičení je důležité pro každého psa. Zejména mazlíčci se špatnou kontrolou impulzů však potřebují nalézt vhodnou rovnováhu mezi kognitivní aktivitou a klidnou, pomalou fyzickou aktivitou. Rychlé hry, jako je házení míčkem, frisbee nebo jiné aktivity motivující k rychlosti, nepomáhají chlupáčům ke zklidnění. Pes bude naopak reagovat ještě zbrkleji.
Při výběru aktivit proto volte takové aktivity, které budou pro psa fyzickou i psychickou výzvou. Při stopovacích nebo vyhledávacích hrách budou psi muset pracovat s čichem, a to jim dá opravdu zabrat. Je to tedy ideální činnost, jak mazlíčka zabavit. Skvěle se k tomu hodí například tréninkové pamlsky.
Po fyzické stránce byste měli psa také udržovat v klidu. Rovnoměrný pohyb, jako je běh nebo turistika, může pomoci zvíře zklidnit. Do každodenního režimu můžete zařadit například agility nebo různá cvičení na rovnováhu. Pamatujte ale na to, že váš mazlíček by měl ale vždy pracovat klidně a soustředěně.
V klidu je síla
Naučit se klidu je důležité zejména pro psy se špatnou kontrolou impulzů. Mnoho každodenních situací u těchto psů vyvolává stres a uvádí je do stavu vysokého vzrušení. Je proto důležité se vyhnout stresu a poskytnout mazlíčkům v každodenním životě rutinu a strukturu – to jim dodá pocit bezpečí.
Pokud se pes naučí relaxovat, může stresové situace lépe zvládat. Nicméně kromě toho, že ho naučíte odpočívat, je také důležité, abyste se ke svému psovi chovali klidně. Vaši náladu totiž můžete snadno převést i na psa. A to platí samozřejmě i naopak. Pokud se tedy budete cítit uvolněně a klidně, bude se podle vás váš chlupáč lépe orientovat. Klidový režim je osvědčeným řešením při stresovějších situacích.
Je možné, že si váš pes okamžitě nelehne do odpočinkové polohy, když zahlédne jiné zvíře. Pokud jste ale pilně trénovali, dokáže se v takové situaci mnohem rychleji zklidnit. Váš pes si signál odpočinku spojí s uvolněným stavem. Při tréninku si můžete pomoci také dekou – v takové situaci pak pošlete psa na deku, na které se lépe uvolní.
S nácvikem relaxace byste měli nejprve začít doma, kde tento cvik také upevníte. Pokud ho tam váš pes bude spolehlivě ovládat, můžete přejít k dalšímu kroku. Pak můžete zařadit drobné rozptylující prvky.
Vodítko usnadňuje manipulaci
Kromě nácviku odpočinku vám v každodenním životě mohou pomoci i další výcvikové pomůcky. Chůze na vodítku je nezbytnou součástí výcviku psa. Sami určitě uznáte, že by každý raději chodil venčit uvolněného psa na prověšeném vodítku. A to se týká různých situací, například míjení jiných psů. Pro zvířata, která mají problémy s ovládáním impulzů, je často obtížné procházet kolem jiných psů na prověšeném vodítku. Pokud se vás tento problém týká, vždy byste měli zvážit, zda se jedná se o trénink, nebo o každodenní rutinu, kdy musíte danou situaci zvládnout a žádné cvičení zrovna neprobíhá?
Při tréninku s jinými zvířaty potřebujete pomoci od někoho, kdo bude se svým čtyřnohým kamarádem čekat v dostatečné vzdálenosti od vás. Součástí výcviku je tedy situace, ve které můžete ovlivnit průběh výcviku – například vzdálenost od druhého psa, kterou můžete podle potřeby zvětšit, nebo naopak zmenšit. To vám může postupně pomoci zlepšit chování v situacích, kdy vás pes neposlouchá.
Předem si také promyslete, jak chcete, aby se váš pes choval. Chcete, aby s vámi pes kromě uvolněné chůze pravidelně navazoval oční kontakt? Začněte s výcvikem psa ve vzdálenosti, ve které se váš mazlíček cítí na vodítku ještě uvolněně, ale na druhé zvíře už vidí. Pokud váš čtyřnohý parťák reaguje už na tuto vzdálenost a tahá za vodítko, musíte tuto vzdálenost zase zvětšit.
Pokud naopak zůstává klidný, můžete ho pochválit. V případě, že chcete navázat oční kontakt, ale nemáte naučený žádný signál, zavolejte na psa jménem. Jakmile se na vás zvíře podívá, opět ho pochvalte. Napětí ze situace můžete také zmírnit tím, že psa řečí těla vyzvete k tomu, aby s vámi situaci opustil. Pokud se mu podaří odejít snadno s vámi, pochvalte ho. V dalším kroku můžete trénovat přiblížení k druhému psovi – samozřejmě vždy na prověšeném vodítku.
Na tyto tréninky si vyhraďte dostatek času a vzdálenost k druhému zvířeti zkracujte postupně. A pamatujte, že vy i váš pes byste měli vždy odcházet ze vzniklé situace s dobrým pocitem.
Autorka článku: Kristina Ziemer-Falke
Kristina Ziemer-Falke je certifikovanou trenérkou psů a poradkyní v oblasti chování z Veterinární komory Šlesvicka-Holštýnska a Messerliho výzkumného institutu Univerzity veterinární medicíny ve Vídni. Má také mnoho dalších kvalifikací a specializací a je členkou výběrové komise Dolnosaské veterinární komory pro certifikaci trenérů psů.
Spolu se svým manželem Jörgem Ziemerem založila výcvikové středisko Ziemer & Falke, kde již mnoho let s velkým srdcem, nadšením a kompetencí školí psy po celém Německu a nabízí mnoho dalších výcvikových kurzů. Mnozí Kristinu znají také jako úspěšnou autorku odborných knih pro cvičitele a majitele psů a z článků v populárních psích časopisech.
