
Kočky patří mezi velmi čistotná zvířata, která tráví úpravou srsti přibližně tři až čtyři hodiny denně. Mají drsnější jazyk, kterým si doslova brousí srst, zbavují ji nečistot a zároveň roznášejí po těle specifický pach, a to nejen svůj, ale také své skupiny či rodiny. Péči o svůj kožíšek proto kočka často zvládne sama. Je tedy nutné mazlíčka koupat? A pokud ano, tak kdy a jak? A která plemena potřebují pomoci s péčí o srst? Přečtěte si v našem článku.
Zdravá krátkosrstá kočka se o sebe postará vlastně sama. Během výměny srsti ji ale můžete pomoci tím, že ji vyčešete uvolněné chlupy a zároveň ji kartáčem lehce namasírujete. O zbytek se postará kočičí jazyk. Pokud se však váš malý tygřík dostane do kontaktu s toxickou látkou, měli byste zasáhnout rychle a škodlivé látky ze srsti neprodleně odstranit. Ačkoliv může být pro kočky, které na vodu nejsou zvyklé, koupání stresující, někdy je nutné kočku umýt. Ve většině případů je tedy nejlepším řešením odstranit ze srsti největší nečistoty a neprodleně odvézt kočku k veterináři. A to z toho důvodu, že si kočka mezitím mohla toxiny sama olízat. Veterinář ji poskytne odpovídající lékařskou péči a v případě potřeby kočku v narkóze očistí a ošetří možná zranění.
Na rozdíl od krátkosrstých koček vyžadují ostatní typy srsti při úpravě pomoc od svých páníčků. Srst dlouhosrstých koček, v závislosti na její struktuře a délce, totiž mnohdy zatěžuje kočičí jazyk. V jemné srsti se také velmi rychle zachytí nečistoty, které mohou zauzlovat srst, která už tak má tendenci být spíše matnější. V oblasti genitálií se zase mohou slepit chlupy s exkrementy, které si kočka sama dokáže očistit pouze nahrubo. Dlouhosrstým kočkám je proto třeba pravidelně pomáhat s péčí o srst pomocí vhodných hřebenů, kartáčů a dalších pomůcek. Oblast genitálií lze případně také trochu zkrátit speciálními nůžkami a očistit dětským vlhčeným ubrouskem. Celková koupel ale obvykle není nutná a ani vhodná.
Nahé kočky, jako je například sphynx, čelí jiné výzvě. Jejich kůže je kvůli absenci kožíšku chráněna před vlivy okolního prostředí jen ve velmi omezené míře. Ačkoliv může kočka nečistoty snadno odstranit, odolná příliš není.
Těmto mazlíčkům poskytuje omezenou ochranu proti chladu či horku pouze maz, který kočky produkují. Tento mazový film proto plní velmi důležitou funkci. Po čase se však může začít hromadit. Majitelé ho pak odstraňují opatrným „hlazením“ vlhkým a vlažným flanelovým hadříkem, které si jistě zamiluje i vaše kočka. Celková koupel obvykle není nutná, a to i přesto, že se říká, že sphynxové mají k vodě a ke koupání určitý vztah. Doporučení pro péči o kůži nahých koček se někdy značně liší. Přistupujte k péči o svého mazlíčka proto vždy s kritickým odstupem a zvažte jeho potřeby.
Pokud se rozhodnete kočku vykoupat, používejte pouze šetrné přípravky, které nenaruší pH a přirozenou ochrannou funkci její pokožky. Před koupelí si připravte všechny potřeby, jako jsou šampony, ale také ručníky, abyste mohli kočku po koupání osušit.
Aby se kočka cítila uvolněně, zkuste vytvořit příjemnou atmosféru. Pamatujte na to, aby mohl váš mazlíček ve vodě sám stát. Pokud se chystáte vašeho čtyřnohého kamaráda umývat v umyvadle, zkontrolujte, zda má dostatek prostoru a zda je kohoutek nainstalovaný tak, aby kočce nevadil. Další možností je umývání ve vaně. Manipulace se zvířátkem však může být obtížnější, protože se k němu budete muset ohýbat a přidržovat ho seshora. Koupání vám proto může jít lépe ve sprchovém koutě, nebo vnější plastové vaně. V každém případě se však ujistěte, že je v daném prostoru protiskluzový povrch. Kočka se tak bude cítit stabilněji a bezpečněji.
V případě, že je to možné, zkuste kočku zvykat na vodu postupně. Koupel si můžete nacvičit nejprve s malým množstvím vody, kde si mazlíček smočí pouze tlapky. Zpočátku může být kočce mokro nepříjemné, a proto je lepší ji s novým prostředím nejprve seznámit. Nezapomeňte také na správnou teplotu vody. Měla by být příjemně teplá, rozhodně by ale neměla mazlíčka nepříjemně pálit.
Nádobu naplňte ještě před tím, než kočku do místnosti přivedete. Zvuk napouštěné vody nebo občasné šplouchnutí by mohlo vašeho mazlíčka vylekat. Během koupele mluvte tiše, snažte se o uklidňující tón hlasu a za spolupráci kočku štědře odměňujte oblíbenými pamlsky.
Postupně přidávejte další vodu. Místo proudu ze sprchy jí zkuste na záda vyždímat houbu, případně můžete kočku polévat vodou z malé nádoby. Budete tak moci kontrolovat proud vody a minimalizujete rozstřikování. Celá koupel by měla probíhat klidně, aby se váš tygřík nemusel obávat stříkanců a dalších nepříjemností.
Po koupeli osušte srst měkkým ručníkem. Kočku zkuste osuškou nejprve jemně hladit. Někteří mazlíčci se ovšem vyžívají v důkladném drbání. Uvidíte sami, co bude vašemu čtyřnohému kamarádovi více vyhovovat. A pokud má kočka ráda kartáčování, může to být pro ni příjemná odměna na závěr koupání. Po koupeli udržujte kočku v teple, dokud její srst zcela neproschne.
Vyhněte se ale používání fénu. Kočku by to mohlo spíše vyděsit, a to určitě nechcete. Koupel by si pak mohla spojit s nepříjemným zážitkem.
V létě můžete kočku zchladit vlhkým flanelovým županem. Pamatujte, že čím dříve si kočka zvykne na vodu, vlhký flanel nebo koupání, tím lépe vám pak půjde s kočkou v případě potřeby manipulovat. Vodní radovánky si totiž spojí s mnoha s pozitivními zážitky se svým páníčkem.
Autorka článku: Carmen Schellová
Carmen Schellová, majitelka společnosti Cattalk®, je vyškolená zvířecí psycholožka (ATN), která se specializuje na kočky v regionu Rýn-Mohan, především v okolí Darmstadtu a Frankfurtu. Věnuje se také online koučování. Nabízí odbornou pomoc při řešení všech otázek týkajících se chovu a problémového chování zvířecích mazlíčků. Kromě osobního poradenství pravidelně pořádá přednášky a celostátní semináře pro zájemce z řad laiků i odborníků. Autorka se věnuje zejména kočkám z útulků a dobrovolně se angažuje v regionálních útulcích pro zvířata.