Venkovní kočka, nebo mazlíček na gauči? Kočky se rády toulají přírodou a rády se věnují přirozeným činnostem – lovu, pronásledování kořisti nebo šplhání. Mnoho majitelů se rozhoduje o povolení přístupu ven na základě důvěry. Poradíme vám, co byste měli zvážit, než se přikloníte k jednomu nebo druhému řešení.
Pokud kočce povolíte přístup ven, získáte mnoho výhod. Venkovní kočky jsou vytíženější, méně se nudí a mají více pohybu. A z toho důvodu netrpí tak často obezitou. Tygříkovi, který tráví většinu dne venku, také nemusíte vymýšlet tolik domácích aktivit a kočičích her.
Když přijde domácí kočka z venku, pravděpodobně bude hodně spát a zpracovávat zážitky z celého dne. A to určitě oceníte. Mazlíček totiž nebude mít takovou potřebu hledat zábavu doma – například škrábat nábytek. Posledním důležitým bodem je to, že venkovní kočky si bystří smysly lovem, pronásledováním, čicháním a interakcí s jinými zvířaty. A o to domácí kočka v bytě přichází.
Na druhou stranu existují samozřejmě i nevýhody. Majitelé si musí uvědomit, že nad kočkou žijící venku nemohou mít tak velkou kontrolu. Statistiky ukazují, že průměrná délka života venkovních koček je mnohem nižší než u těch, kteří žijí pouze v bytě. To samozřejmě souvisí i s riziky, kterým musí venkovní kočky čelit.
Mohou se účastnit různých teritoriálních bojů s agresivnějšími tygříky, nebo dokonce střetů s jinými zvířaty – kunami a liškami. Další hrozbu představují také větší psi. Kromě toho přicházejí venkovní kočky častěji do kontaktu s parazity, jedovatými rostlinami nebo jinými nebezpečnými předměty – rezavými hřebíky, jezírky nebo zamrzlými rybníky. To vše může mít vliv na to, zda přežije domácí kočka venku.
Problémy můžete řešit i v případě, když musí vaše kočka kvůli nemoci pravidelně užívat léky. A jak to zvládnout s mazlíčkem, který přichází a odchází tak, jak se mu zrovna zachce? Podobně je tomu tak v případě, kdy má různé alergie, které se u koček objevují nebo nesnášenlivosti. To může být zničující. Zvlášť, pokud ji na jejích výpravách krmí cizí lidé, nebo pokud si čas od času přinese potravu sama.
Další nevýhodou je riziko, že kočka zmizí. Často to může být způsobeno její přítomností u rušných silnic, které se sametovým tlapkám stávají osudnými. Některé kočky si najdou nové teritorium, které se jim zalíbí natolik, že už se domů nevrátí. Jiné jsou zase nedobrovolně adoptovány cizími lidmi.
Obvykle se upozorňuje na tento problém u volně pobíhajících psů. Týká se ale i koček. Jde o jedovaté návnady. Stále častěji se také dozvídáme o zvířatech, která vážně onemocní, nebo dokonce zemřou v důsledku úmyslně nastražené návnady. I toho riziko musíte zvážit.
Pokud uvažujete o tom, zda své kočce povolit venkovní vycházky, měli byste vzít v úvahu několik věcí. Rozebereme tři nejdůležitější body.
Je okolí vašeho bytu vhodné pro kočku?
To je nejdůležitější bod. Pokud přemýšlíte o volném výběhu, vezměte v úvahu místo bydliště. Pokud se nacházíte uprostřed města nebo přímo u dálnice, měli byste od této myšlenky raději upustit. Rizika jsou zkrátka příliš velká. V ideálním případě byste měli bydlet co nejdále od potenciálních zdrojů nebezpečí – mezi ně patří například rušné silnice, dálnice nebo lesy, kde se loví.
Zvážit byste měli také názory sousedů. Abyste později nemuseli řešit hádku s některým z nich, který se bojí o svého milovaného koi kapra.
Jaký je zdravotní stav kočky?
Dalším důležitým bodem je zdraví mazlíčka. Koneckonců venkovní kočky jsou vystaveny většímu nebezpečí než ty chované uvnitř. Tato nebezpečí nemusí vždy nutně přijít. V každém případě byste ale měli počítat se zvýšenými veterinárními náklady na preventivní péči. Mezi ně patří například další očkování (například proti vzteklině) a častější odčervování. Obecně platí, že riziko nákazy kočičími parazity – jako jsou červi, klíšťata, kočičí blechy nebo roztoči – je venku mnohem vyšší. Výjimečně se může stát, že nemá venkovní kočka podobné problémy.
Pokud je vaše kočka chronicky nemocná, nebo má jiné postižení, které ji vážně omezuje (například slepota nebo amputace končetiny), měli byste ji chovat raději doma, případně ji přístup ven nějakým způsobem omezit.
Dalším důležitým bodem je to, že každou venkovní kočku byste měli raději vykastrovat. Budou mít menší teritorium a je také menší pravděpodobnost, že se zapojí do teritoriálních bojů. Zamezíte také nekontrolovanému množení, kvůli kterému jsou v útulcích spousty koček.
A co čipování koček?
Označení mazlíčka by mělo být samozřejmé. Stejně jako kastrace kočky. Nejlepším způsobem je čipování kočky. Díky čipu, který je vložený pod kůží na krku, mohou odborníci pomocí čtečky rychle přečíst všechny důležité údaje o kočce a jejím majiteli. Pokud se malý tygřík tedy ztratí, může nálezce kontaktovat příslušné orgány (veterináře nebo útulky pro zvířata) a snadno zjistit, komu mazlíček patří. Povinné čipování koček má proto smysl.
Dalším způsobem je tetování identifikačního čísla do ucha kočky – to se ale využívá jen zřídka. Tato metoda je totiž považována za zastaralou a neudržitelnou. Tetování totiž často vybledne.
Buďte opatrní, pokud chcete kočku poslat ven s obojkem. Pokud se pro to rozhodnete, podívejte se po speciálních obojcích, které se zatažením snadno otevírají. Raději ale nepoužívejte obojek vůbec. Existuje totiž příliš velké riziko, že se sametová tlapka při pokusu o vysvobození někde zamotá a uškrtí.
Ještě předtím, než si přivedete kočku do svého domova, zvažte, zda jí chcete umožnit volný pohyb. Držet doma venkovní kočku totiž neudělá radost ani jednomu z vás.
Pořídili jste si nového mazlíčka? Nebo jste se právě přestěhovali? Pak byste měli mazlíčka raději držet uvnitř. A to alespoň po dobu čtyř až šesti týdnů. Pokud je plachá, tak i déle. Díky tomu si bude moct zvyknout na nový domov, usadit se v něm a vytvořit si k němu pouto. Jedině tak budete mít jistotu, že najde cestu zpět a vrátí se domů. Pokud máte ale nový domov kousek od toho starého, může to být problematické. Kočky se pak často opakovaně vracejí do starého teritoria.
Přístup ven můžete nabídnout i kočce, která byla zvyklá žít v bytě. A to aniž by se z ní stala venkovní kočka. Vždy tu totiž hrozí riziko, že bude mít horší imunitní systém a bude hůř snášet pobyt venku. Zvlášť obezřetní buďte také u venkovní kočky v zimě.
Většina vnitřních koček bývá – zvlášť zpočátku – k nově nabyté svobodě skeptická a raději se drží v blízkosti domu. V případě problémů totiž mohou malí tygříci rychle utéct do bezpečí.
Malé tygříky můžete chovat i v bytě nebo domě – pokud bydlení kočce přizpůsobíte tak, aby pro ně bylo vhodné. Nezapomeňte na pořízení kočičích toalet, vhodného steliva, misek na krmivo a vodu pro kočky. Je dobré mazlíčkovi vyhradit několik míst, kde se může napít. Myslete také na vytvoření správného místa, kam umístíte kočičí pelíšek. Pořiďte také zábavné hračky.
Kočky jsou společenská zvířata, která mají ráda kontakt s dalšími tygříky. Pokud tedy máte možnost, pořiďte domů druhého mazlíčka.
Pokud nemůžete chlupáčovi nabídnout venkovní výběh, vyzkoušejte některou z alternativ. Pomocí ochranné sítě pro kočky můžete snadno zabezpečit balkon. Kromě toho můžete upravit také zahradu – to ale vyžaduje větší úsilí.
Jste šikovní a máte dostatek prostoru? Pusťte se do stavby venkovního výběhu. Ten je bezpečnější než jakýkoliv systém oplocení. Podobné úpravy ale vždy proberte s majitelem domu.
Nemáte možnost zkusit nic podobného? Pořiďte chlupáčovi alespoň síť do okna, díky které pustíte do místnosti čerstvý vzduch a umožníte tygříkovi odpočinek na sluníčku.